Oživený zájem

Po době útlumu nastal obrat – zájem o rekondiční pobyt dospělých vzrostl. Do Lednice se v půlce května sjelo šestnáct zájemců o rehabilitaci a kapacita penzionu se tak zcela naplnila.

Program zůstal stejný jako v minulých letech, ale jisté novinky přeci jen přinesl. Především v kvantitě a s ní spojené kvalitě vlastní rehabilitace. Je rozdíl, jestli se zájemcům věnují dvě fyzioterapeutky, anebo čtyři. To se právě stalo, protože ke dvěma tradičním rehabilitačním specialistkám se připojily dvě další. Běžně pracují v lázních Vráž, které udržují se svazem úzký kontakt už několik posledních let, takže je považujeme za odbornice na slovo vzaté.

Vedení Vráže vyšlo svazu vstříc a umožnilo jim do Lednice odjet, což je přínosem pro obě strany. Pro novicky to znamená především další profesní růst, protože mohou vzít zdejší působení jako školení v oboru a tedy průběžné zvyšování kvalifikace, klientům, čili členům svazu zase zvýší počet tolik potřebných minut vlastní rehabilitace.

Sanatorium ve Vráži je dnes – s výjimkou specializovaných nemocničních rehabilitačních odděleních spojených především s ortopedií – jediným centrem v republice, které se věnuje speciálně hemofilickým kloubům. Někdejší úzká specializace na léčbu nervových postižení se stále víc orientuje na rehabilitaci po operacích a pražský ÚHKT doporučuje třeba po totální endoprotéze nebo jiné operaci, okamžitý přesun z ortopedie právě sem. Zdejší odborníci jsou na výši nejen po stránce vlastní fyzioterapie, ale i dalších průvodních jevů s krvácivými projevy spojenými.

Pro svaz je nejdůležitější, že vrážské fyzioterapeutky mají velký zájem o takovou specializaci, průběžně se vzdělávají a jsou pro komplexní péči o pohybový aparát lidí s hemofilií, velkým přínosem.

Kromě vlastního specializovaného cvičení mohli účastníci lednického setkání využívat i bazén a další balneologické služby místních nejmladších lázní v republice. A protože bydleli všichni pohromadě ve stejném penzionu s velkou společenskou místností, čekal je každý večer čas v příjemné společnosti. V žádném případě ho ale netrávili hovory o chorobách, nýbrž diskusemi o všem možném, anebo třeba hudebními dýchánky při kytaře a zpěvu.

Mnozí z hostů si přivezli i partnerky nebo děti, takže o společnost neměl nouzi nikdo. Stejně jako v minulých letech fungoval servis pořadatelů ráno při snídani, obědě v nedaleké restauraci a kreativním přístupu k večeřím. Jednou se připravoval obří tatarský biftek, jindy se grilovalo na zahradním grilu. Jeden večer obstaral pozvaný host z vinařského závodu v nedalekých Valticích s řízenou degustací. Víno se nejen ochutnávalo, ale také se o něm hovořilo. Velmi zasvěceně, protože se podařilo najít člověka, jenž dokáže o víně hovořit mimořádně zajímavě. Nejen o každém vzorku, ale o vinařství obecně. O tom, jak se víno zpracovává, jak se dělí do jednotlivých kategorií, co znamená a co lze očekávat od různých označení. O víně už slyšel nebo četl každý mnohé, ale tak souhrnný přehled se stoprocentně dostal všem poprvé.

Průběžně sondoval šéf projektu Michal Skořepa názor přítomných na buď setrvání v Lednici i v příštím roce, anebo změnu do nějakého jiného vhodného místa. Názory se velmi různí, takže žádné rozhodnutí nepadlo. Pokud mají například účastníci minulých ročníků jakýkoliv návrh, je vítán.

V každém případě se ukázalo, že podobné rekondiční pobyty smysl mají a svaz na ně bude i nadále finančně přispívat. Týden s veškerým zaopatřením a hlavně s vysoce odbornou asistencí specializovaných fyzioterapeutek, za peníze, jimiž účastníci přispívají, rozhodně stojí.

Foto Ondřej Horký